Zpráva o atentátu od paní Mayerové

10. září 2011 v 11:42 | Lisi |  Sisi (1837 - 1898)
Paní Fanny Mayerová byla manželkou Charlese-Alberta Mayera a společně vlastnili v Ženevě hotel Beau Rivage. Oba manželé byli přítomni v září 1898 tragédii, která postihla rakouského císaře Františka Josefa I. s jeho rodinou, zprostředkovaně tedy celou rakousko-uherskou monarchii.

O padesát let později sepsala paní Mayerová události, jejichž byla svědkem. Originál její zprávy je uctivě hlídán do dnešních dnů v jednom soukromém muzeu, jak se můžete dočíst na internetových stránkách hotelu Beau Rivage.


Paní Mayerová upozorňuje, že císařovna byla v Ženevě již v roce 1897, tedy naráží na skutečnost, že v roce 1898 se do Ženevy vrací.

Vrátila se do Ženevy 9. září 1898 navštívit baronku Rotchildovou. Byla doprovázena hraběnkou Irmou Sztarayovou, jejím osobním sekretářem Dr. Eugenem Kromarem, jejím komorníkem generálem Berzewiczem a její družinou.
Po jejich příjezdu se dvě dámy procházely po nábřeží a pak jedly zmrzlinu, která jim zvláště chutnala.

Po návratu do hotelu strávila císařovna dlouhou dobu relaxováním na balkónu. Slovy malíře Vallottona to byl jeden z těch nádherných večerů, kdy mihotající se světlo posouvá břehy Ženevského jezera k branám ráje. V anglickém originle, ze kterého čerpám, je uvedené it was one of those beautiful evenings shimmering with light that turn the shores of Lake Geneva into a corner of Paradise. Anglicky to uvádím, pokud se nespokojíte s mým pokusem o poetický překlad. Pokud je citát malíře Vallottona v češtině známý a vy ho znáte, byla bych ráda, kdybyste mě na tuto skutečnost upozornili.

Následující den 10. září 1898 vstala císařovna velmi brzy. Na její žádost byla snídaně servírovaná s mnoha rohlíky všech tvarů a chutí.

Po snídani navštívila na rue Bonivard Bäkerův hudební obchod, kde koupila hrací skříňku a k tomu hudbu. "Císaři a dětem se to bude líbit," řekla.

Ve 13:35 dvě dámy opustily pěšky hotel, aby chytly loď. Šly podél nábřeží. Sloužící již odjeli vlakem do Territetu na příkaz císařovny, která řekla: "Nemám ráda průvody." 

Když lodní zvonek oznámil čas odjezdu, dorazil k nim neznámý člověk, přistoupil k císařovně, strčil do ní a uprchl. Alžběta upadla. Lidé k nim přiběhli, když slyšeli hraběnčin křik. Nosič kufrů pomohl neznámé ženě postavit se na nohy. Potom upozornil hotelového vrátného, Rakušana Plannera, který pozoroval císařovnu na její cestě k lodi. Přiběhl, když císařovna vstávala. Nosič kufrů očistil neznámé ženě šaty. 

"Nic to není," zopakovala, "musíme si pospíšit nebo zmeškáme loď."

Když došly na molo, císařovna poznamenala směrem k hraběnce Sztarayové, "Divím se, co ten muž chtěl. Možná chtěl ukrást moje hodinky."

Dorazil Planner a informoval je, že útočník byl zadržen. Po útoku utekl směrem k rue des Alpes. Jak prchal, odhodil jeho podomácku vyrobený  bodec s dřevěnou rukojetí ke vchodu do domu číslo 3 na rue des Alpes, kde byl také vrátným druhý den ráno nalezen během uklízení.

Kolmjdoucí běželi za útočníkem. Dělník, který přicházel v opačném směru, chytl Luccheniho. Ten byl zatčen policistou, který ho potom doprovázen malým davem vedl přes zadní část dvora k hotelu.  Byl vyslýchán, ale odmítl odpovídat.


V hotelu byla spousta rozzlobených lidí (manželka majitelka, mladý rakouský baron), mohlo dojít k násilnostem, takže policista musel za Luccheniho převzít zodpovědnost a odvést ho na policejní stanici.

Mezitím se císařovna nalodila. Jak došla na můstek, zavrávorala a omdlela. Při oživování poděkovala dámě, která pomohla hraběnce ji postavit na nohy, a pak omdlela znovu. Hraběnka odhrnula císařovniny šaty a zaznamenala malou ránu v okolí srdce, která se plnila krví. 

Loď už odplouvala z přístavu, když se kapitán dozvěděl identitu  pasažérky. Otočil loď a plul směrem k hotelu.

Císařovna ležela na improvizovaných nosítkách z plachty, šesti vesel a polštářů. Šest převozníků ji neslo do hotelu. Vedoucí hotelového personálu chytl její ruku, která se ochable kmitala. Každý byl kompletně zasažen panikou,  tváře byly plné zármutku a zděšení.

Šla jsem s tímto smutným doprovodem, dokud jsme nedorazili do jejích apartmánů. Byl zavolán doktor Golay, ale už ji nemohl zachránit. Zvětšující se krvavá skvrna dokazovala vnitřní krvácení.

Dnes existuje operace pro zavření rány na srdci, ale v roce 1898 to bylo nemyslitelné. V jakémkoliv případě by se potřebovalo císařovo svolení. 

Císařovna měla smrt na jazyku, když dorazila do hotelu, a zemřela asi o 20 minut později. Hraběnka Sztarayová zavřela její oči a složila jí ruce. Kněz byl přítomen.

Zůstala jsem s hraběnkou Sztarayovou dokud nedorazil o 6 hodin později královský doprovod .

Toho večera byla císařovna uložena do rakve. Hraběnka mi a mému manželovi darovala růži, kterou vzala z otevřené rakve. Střežím ji spolu s malým kouskem zakrvácené fialové stuhy. Krev již dnes dávno zmizela. 

(Tato tragédie se stala před 50 lety, ale stále si ji pamatuji tak živě, jako by to bylo včera.)



Tuto zprávu si v nezkrácené verzi můžete přečíst v angličtině na stránkách ženevského hotelu Beau Rivage. Neuším, jestli zpráva existuje v české verzi, já jsem si ji pro tento blog přeložila právě ze stránek hotelu.

Popis paní Mayerové je hodně dojemný, obdivuji to, že se hned seběhlo tolik lidí, aby pomohlo neznámé ženě. Sice se v novinách objevila zpráva, že císařovna pobývá ve městě, ale nezapomeňme na to, že od jisté doby se vůbec nefotografovala, takže nikdo z běžných lidí nemohl vědět jak skutečně vypadá.

Ti lidé mají můj obdiv také z toho důvodu, že se okamžitě snažili útočníka dopadnout, ikdyž viděli, že jeho oběť je v pořádku a pokračuje ve své cestě na loď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romy Romy | 11. září 2011 v 19:46 | Reagovat

Ten článek je velmi povedený a obdivuji tě, že jsi to tak pěkně přeložila.

2 Lisi Lisi | 19. září 2011 v 14:00 | Reagovat

[1]: Děkuji za pochvalu.

3 Louise Louise | Web | 24. října 2011 v 18:02 | Reagovat

Nedávno jsem četla v knize Nemoci Habsburků od Hanse Bankla, že první podobná operace jakou by potřebovala císařovna(ne že by si snad přála přežít...) byla provedena už někdy v roce 1894, jestli se nemýlím...

4 Lisi Lisi | 28. října 2011 v 12:45 | Reagovat

[3]: Zajímavé, ikdyž mně to v tehdejší době připadá jako hodně velká sázka do loterie.

5 Abraham Abraham | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 14:47 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

6 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 0:43 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama