Můj život s velkými mrtvými ekonomy

25. ledna 2012 v 11:35 | Lisi
S velkými mrtvými ekonomy jsem strávila celý podzimní semestr. Během té doby jsem si k nim vytvořila rozporuplný vztah. Všechno začalo zájmem o ně, říkala jsem si, že předmět, který se jimi zabývá, by nemusel být špatný. S tímto pocitem jsem tedy vstupovala do přednáškové auly, kde se mělo uskutečnit naše první setkání. Na první schůzku dorazili ti nejstarší, ti, kteří jsou mrtví nejdéle a kteří v tom nemůžou být jinými ekonomy předčeni. Ano, šlo o pány Xenofona, Platona a Aristotela.


Všichni byli na mě milí, jejich nadšení pro věc jsem obdivovala, vždyť i díky Xenofonovi nyní navštěvuji fakultu, která má ve jméně slovo ekonomická. Dokonce jsem přežila i seznámení se s jejich slohem, jenž na mě udělal dojem, což se některým pozdějším již nepovedlo. Sympatičtí byli i scholastikové s Tomášem Akvinským, jehož Suma theologická byla dle mého skromného názoru zařazena taktéž mezi dobře se čtoucí texty. Neboli metoda dialogu neztratila své kouzlo ani tolik let po svém objevení.

Jak čas plynul, scholastikové se museli poroučet a jejich místo postupně nahradili další myslitelé, merkantilisty počínaje a Böhm-Bawerkem konče. Merkantilisté se zdáli také milí, jejich učení o tom, jak si urvat co nejvíce bohatství, bylo pochopitelné a nijak komplikované, ikdyž z dnešního pohledu poněkud mylné. Jenomže jejich čas se také nachýlil a na řadu se dostali jejich kritici a předchůdci klasické politické ekonomie.

Právě mezi nimi jsem začala více odlišovat mé favority od těch ostatních. Výsledek? Fyziokraté to vyhráli na celé čáře, jejich vynález ekonomická tabulka se mi zalíbila, stejně tak jejich pozice ve Francii u dvora. Což se nedá říct o myslitelích z ostrovní části Evropy tam pracujích či ve Francii působících. Z mého pohledu se začali předhánět v tom, kdo lépe rozpracuje teoretický model svého předchůdce a kdo proti komu bude jak silně působit. Sice to tu bylo i před nimi, ale od nich se toto jednání teprve rozjede a do dnešní doby nezastaví.

Mezi těmtito lidmi se začně vyjímat Adam Smith, člověk, kterého jsem potkala, již v úvodním kurzu ekonomie a který se nyní zase zastavil na kus (dlouhé) řeči. Po něm přišel Ricardo, ricardiáni a další. Z jejich názorů jsem měla pocit, že se na lidstvo dívají jako na celek bez citů, zkrátka jako na kterékoliv jiné zvíře. Díky nim získala ekonomie ve své době nálepku ponurá věda skutečně oprávněně.

To už se čas, který se nám uvolili věnovat, hodně chýlil ke konci. Listopad pomalu přecházel v prosinec a na řadu přišla německá historická škola, Marx, velká změna paradigmatu a ekonomové, kteří touto změnou byli zasaženi. Němci byli OK, Marxův sloh by se dal zařadit mezi uspávací a marginalisté již začínali mít o něco ještě rozumnější názory než jejich předchůdci. Zde jsem si z četby "Holmana" (jeho Dějin ekonomického myšlení) zapamatovala (kromě zásadních teoretických poznatků) nejrůznější zajímavosti o životě těchto ekonomů. Nejvíce se mi zalíbila skutečnost, že Jevons nebyl moc populární učitel, protože musel přednášet ekonomii Milla, tedy tu, proti které vystupoval. A u Mengera mě zaujalo, že vyučoval korunního prince Rudolfa.

A to už byl konec prosince a začátek období, které začíná na z. Zkouškové. Zde se můj zatím poklidný život s velkými mrtvými ekonomy změnil na boj s nimi. Čím víc se blížil den D, tedy Den, kdy se s nimi nadobro rozloučím, jsem měla pocit, že se mi pletou jeden přes druhého. Ono ke klidu ani nepřispívala informace, že aby se naše podzimní setkávání s nimi neopakovalo příští rok, tak se s nimi musí člověk rozloučit s hodně vysokou úspěšností u zkouškového testu. Den předem jsem každou chvilku vytahovala skripta a poznámky k ověření si nějaké zásadní informace, která mě zrovna napadla.

Den D se přiblížil moc rychle. Jelikož jsem byla smířená, že tato zkouška z velkých mrtvých ekonomů je nejtěžší, co mě zatím na fakultě potkala, jsem se zvládla v pohodě nasnídat. Ovšem o to víc na mě dopadl pozkouškový stres. Otázky jsem hned zapomněla a vší silou jsem se bránila tomu najít správné odpovědi na ty, které se mi nějakým zázrakem vybavily. Nutno dodat, že si snimi má paměť dost pohrála a já si už ani nebyla jistá, jestli jsem si je vůbec správně přečetla. K tomu mi přibyl zvýšený tep, když jsem se každou chvíli dívala, jestli už nejsou výsledky. Vždyť kdo by v tu chvíli věřil tomu, že by sms, která upozorňuje na to, že výsledky už jsou, přišla včas.

Najednou jsem přece jen díky dorazivší sms věděla, že už nemá cenu se více modlit o úspěch, výsledky již jsou. S určitě hodně zvýšeným tepem jsem se přihlásila do informačního systému a opatrně se koukla, co tam uvidím.

Víte, zelená barva je hodně uklidňující a v tomto případě pro mě znamenala -je čas dát velkým mrtvým ekonomům pá pá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romy Romy | 26. ledna 2012 v 17:42 | Reagovat

Tak to je dobře, aspoń se teď budeš moci více věnovat blogu.

2 Lisi Lisi | 27. ledna 2012 v 12:39 | Reagovat

Děkuji. Na blog jsem myslela vždy, když jsem uviděla něco zajímavého, nápady mám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama