Vyděděnci Habsburků

20. srpna 2012 v 19:14 | Lisi |  Knihy
Vyděděnci Habsburků je kniha od Hanne Egghardtové a vydalo ji nakladatelství Ikar v roce 2011.

Již podle jména si člověk může udělat obrázek, o čem se v knížce může dočíst. Jde o poměrně oblíbené téma, habsburské černé ovce se objevují snad v každé knížce, která o některém členovi této velké rodiny pojednává.

Čím se tedy Vyděděnci Habsburků odlišují od ostatních?


Věnují se celkem 6 osobám, které se nehodlaly chovat tak, jak jim bylo nařízeno, a šly si vlastní cestou. Každé z těchto osob patří jedna kapitola v knize - celkově jde o dvě dámy a jednoho muže.

Právě ono kapitolové řazení považuji za velké plus této publikace. Veškeré informace o daném Habsburkovi jsou uvedeny na jednom místě, i když se většinou nejedná o novinky poprvé zmíněné (vše se dá nalézt i jinde).

První dvě kapitoly patří sourozencům Leopoldovi Ferdinandovi a Luise z toskánské větve rodiny. Jejich příběhy se prolínají, v jeden okamžik společně utekli do Švýcarska. Luisa odešla od svého manžela saského korunního prince, došlo k rozvodu a později se provdala za svého milence, učitele hudby. Po dlouhou dobu bojovala o svoji nejmladší dceru, o ni měl totiž zájem saský dvůr, přestože budoucí saský král zřejmě nebyl jejím otcem. Tato věc tedy do jisté míry spojuje saskou korunní princeznu Luisu s vnučkou Františka Josefa I., o níž bude ještě řeč. Ta ovšem narozdíl od Luisy nepodlehla.

Leopold Ferdinand měl nejdříve snahu se oženit přiměřeně svému stavu, ale císař mu to nedovolil. Po několika hádkách nakonec vystoupil z habsburského domu a přijal občanské jméno Leopold Wöfling. Následně se oženil a rozvedl s dvěma prostitutkami. Po rozpadu monarchie trpěl peněžní nouzí, živil se jako komentátor filmů o Habsburcích, vedl hokynářství a sepsal paměti.

Z nich je v knize citována část týkající se doby, kdy Leopold Ferdinand, ještě coby jako rakouský arcivévoda, cestoval s Františkem Ferdinandem d'Este kolem světa. Vylíčil jejich neshody, i to, že kvůli rakouskému následníkovi cestu nedokončil.

Wöflingův popisuje Františka Ferdinanda poměrně nelichotivě, to je teprve druhé místo, kde jsem se s takovým popisem setkala.

Dalším z toskánské větvě, který má v knížce své zastoupení, je Ludvík Salvátor. Jedná se o strýce výše jmenovaných. Ten se pouze neoženil, spekuluje se, že je to proto, že jeho milá arcivévodkyně Matylda nešťastně uhořela. Ta ovšem byla zaslíbena budoucímu prvnímu italskému králi.

Ludvík Salvátor se tedy plavil po světě, věnoval se vědě a sepsal mnoho cestopisů.

Poslední trojice "habsburských vyděděnců" má mnohem blíže k Vídni - jde o bratra císaře Františka Josefa I. Ludvíka Viktora, císařovu vnučku Alžbětu a císařova synovce Ottu.

Ve zkratce jde o to, že se Alžběta vzdala vymožeností své třídy a podruhé vstoupila do manželství se socialistou Leopoldem Petznekem, spolu s ním se plně i politicky angažovala.

Ludvík Viktor byl nejmladší bratr císaře Františka Josefa, narodil se v době, kdy se už nepředpokládalo, že by jeho matka arcivévodkyně Sofie mohla mít děti. To vedlo k tomu, že byl v rodině velmi oblíbený a hýčkaný. Své místo mezi vyděděnci si zasloužil mimo jiné jistou náklonností ke stejnému pohlaví. O něm císař prohlásil, aby se mu dala za adjuntanta baletka, že v tom případě by se nemohlo nic stát.

A Otto? Dalo by se říci, že ho vystihoval citát ženy, víno, zpěv. Byl bouřlivákem, procházel se např. nahý po hotelu Sacher, v době jeho pobytu v klášteře se v něm údajně ztenčila zásoba vína a zemřel na syfilis.


Příběhy výše zmíněných Habsburků jsou poměrně známé, na knize oceňuji, že v ní jsou uvedeny pohromadě. Tedy knížka může sloužit nejenom jako první seznámení s nekonvenčními Habsburky. Když by člověk zatoužil vědět více, může sáhnout po biografiích týkajících se konkrétní osoby - např. o Alžbětě existuje kniha nesoucí její přezdívku - Rudá arcivévodkyně.

Vyděděnci Habsburků mají řadu pozitiv, ale neodpustím si jedno malé rýpnutí. Na obálce knihy jsou portréty jednotlivých osob, o kterých pojednává. Pozorný čtenář na ni ale nenajde podobiznu synovce Franiška Josefa I. Otty, nýbrž Otty Habsburského, vnuka arcivévody, o němž má být řeč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rézi Rézi | Web | 20. srpna 2012 v 19:34 | Reagovat

Kniha mě zaujala i z tvého kladného popisu, až na tu obálku :-D Takže bych si knihu ráda někdy přečetla :-)

2 pavel pavel | Web | 22. srpna 2012 v 21:58 | Reagovat

Může být zajímavá.

3 Lisi Lisi | Web | 26. srpna 2012 v 15:16 | Reagovat

[1]: Když už se mi nějaká věc líbí, tak ji beze všeho vychválím. Naopak to ani moc nedělám. a čtení je zajímavá.

[2]: To je.

4 TwinityGirl TwinityGirl | Web | 27. srpna 2012 v 15:03 | Reagovat

Nechceš se spřátelit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama