Setkání se Lvem Stěpanovičem Děmidovem

23. září 2013 v 17:03 | Lisi |  Blog
Za oběť mému zapojení se do soutěže na Srdci blogu padl Lev Stěpanovič Děmidov, hrdina knih Toma Roba Smithe Dítě 44, Utajovaný projev a Agent 6. O tom, že se jedná o hrdinu s velkým H, svědčí fakt, že nedávno zastavil pražské metro. Osobně mi tato skutečnost udělala velkou radost.

Povídka má 1797 znaků včetně mezer.




Na návštěvu člověka, který je v Moskvě 50. let schopen honit vora v kanalizaci plné výkalů nebo který vydrží kruté mučení v Táboře č. 57, jsem se těšila. Sice v mém 21. století nemá vhodný morální kredit kvůli své kdysi příslušnosti k MGB, ale v mých očích mu tuze přidává jeho láska k manželce a dcerám, stejně tak uvědomění si svých zlých činů.

Naposledy zkontroluji, zda je vše připraveno, a pak jen očekávám zvuk zvonku. Když konečně zazvoní, s hrůzou si uvědomím, že nevím, jak ho mám oslovit - po našem pane Děmidove nebo dbát na ruské tradice a říci Lve Stěpanoviči? Jsem v takové pozici, aby se neurazil po prostém Lve?

"Lve, jsem tak ráda, že Vás konečně poznávám," řeknu již ve dveřích a postarší muž lehce přikývne.

Pozvu ho dál, nechám ho, ať si vybere místo, kde se posadí, podám mu občerstvení.

Jelikož nevypadá moc hovorně, začnu mluvit já.

"Jaká byla cesta?" zeptám se.

Ach jo. To mě nemůže napadnout nic lepšího. Konečně mám před sebou jednoho z těch, do kterých jsem se při skládání písmen do slabik a slov platonicky zamilovala, a zeptám se pouze na jeho cestu.

Zkusím to tedy znovu, i když předem vím, že kvůli jeho pozici vyšetřovatele to bude poněkud ožehavá otázka.

"Mohu Vám to tu ukázat?"

Lev dá najevo souhlas. Během prohlídky si všimnu, že se v duchu podivuje samostatným pokojům pro každého člena rodiny. Možná si do svého bystrého mozku dělá poznámku "soukromí je v českých bytech skutečné". Jaký to protipól jeho vlastního bydlení v sovětské Moskvě!

V mém pokoji vidím, že pečlivě zkoumá vystavené pohlednice z cest a další osobní věci. Chci ho požádat, jestli by mi neprozradil, co všechno o mně na základě těchto věcí zjistil.

Lev je však rychlejší, usměje se a dříve než mě opět předá mé představě o něm, pronese jediná slova za celou návštěvu:

"Do svidanija, děvuška."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 24. září 2013 v 22:06 | Reagovat

Já se blogových slohů neúčastním.

2 Žanet Žanet | Web | 25. září 2013 v 16:51 | Reagovat

Koukám, že máš hodně neobvyklé zaměření blogu :) a povídka se mi líbí, i když jsem o této literární postavě nikdy neslyšela.

3 Lisi Lisi | Web | 30. září 2013 v 13:34 | Reagovat

[2]: Děkuji, mě tato postava zase hodně zaujala.

4 Miloš Miloš | Web | 5. října 2013 v 21:32 | Reagovat

Postavu také neznám, ale ta poznámka, že každý má samostatný pokoj je zajímavá. V něčem to ani není taková výhra, protože členové rodiny žijí odděleně jako v různých hotelových pokojích a potkávají nejvýš na snídani, než se rozprchnou do školy a do práce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama