Znovusjednocení Německa

27. září 2013 v 14:19 | Lisi |  Kalendář
Dne 3. října 1990 došlo k bezprecedentnímu kroku - země s rozvinutým tržním hospodářstvím se spojila se zemí, která kladla důraz na centrální plánování. Tímto dnem se o Německé demokratické republice začalo mluvit v minulém čase a svět se mohl konečně seznámit s tím, co to znamená mít jednu velkou Spolkovou republiku Německo.


O znovusjednocení Německa bychom ovšem nemohli mluvit bez jeho předchozího rozdělení. K tomu došlo, když prohrálo druhou světovou válku, celou zemi si rozdělili její vítězové. Vznikla americká, britská, francouzská a sovětská okupační zóna. Následně Britové a Američani spojili své zóny a tím vznikla Bizonie, když se přidali Francouzi tak Trizonie. Tento útvar se přeměnil na SRN. Ze sovětské okupační zóny se stala NDR.

NDR v následujících 40 letech nastoupila cestu centrálně plánovaného hospodářství, znárodňování průmyslu a kolektivizování zemědělství. SRN dala přednost sociálnímu tržnímu hospodářství (tržní mechanismy a soukromé vlastnictví jsou doplněny výdobytky pocházející z císařství a výmarské republiky jako je např. sociální zabezpečení.). Dobré výchozí podmínky posloužily k tomu, aby se v zemi mohl odehrát hospodářský zázrak (Wirtschaftswunder). SRN se tak ze země zničené válkou stala jedním z nejvýznamnějších světových ekonomických hráčů.

Dobře fungující země stála najednou 9. listopadu 1989 před největší výzvou v historii. Padla berlínská zeď a možnost jednoho Německa se náhle stála reálnou. Nicméně zpočátku nikdo nevěděl, co si s nastalou situací počít. Bylo zřejmé, že v NDR se bude muset přestavět centrálně plánovaná ekonomika na tržní.

Znovusjednocení Německa podporovala Velká Británie, Francie byla zpočátku proti. Jak píše Hans-Werner Sinn: "Je otevřené tajemství, že Německo si muselo koupit souhlas Francie obětováním německé marky." Pohybujeme se v době, kdy se již chystala konference v Maastrichtu…

Přestože důsledky pro evropskou měnu a ERM jsou důležité, je neméně zajímavé podívat se na to, co se v rámci nejenom sjednocení dělo.

Pádem jednotlivých komunistických režimů ve východní Evropě padl i trh, na kterém prodávaly země východního bloku své výrobky. Zboží, co si dříve v rámci omezené komunity spotřebitelů dobře stálo, najednou nemohlo obstát v bohaté konkurenci západní produkce. Jednak nebylo tak kvalitní, ale hlavně také vybavenost jednotlivých továren nemohla obstát s vybaveností těch západních. Zde vznikl prostor, kam mohl a musel proudit kapitál z ciziny. Je zajímavé, že do bývalé NDR šlo přepočteno na obyvatele 100 x více přímých investic než do všech ostatních východoevropských zemí (Sinn).

Nicméně před samotným spojením dvou německých zemí se musela nejprve spojit jejich měna. Po dohadování bylo určeno, že se východoněmecká marka bude směňovat se západoněmeckou v poměru 1:1. Vypadá to jako slušné jednání, ale tento poměr měl za následek to, že ve východním Německu vzrostla nezaměstnanost, jelikož pracovní síla byla nyní moc drahá (nevytvářela takové hodnoty, které by odpovídaly nákladům na ni). Na druhé straně v západním Německu nezaměstnaných ubývalo, jelikož tamní producenti chtěli vyhovět silné poptávce po zboží ve východním Německu a nejrychlejší způsob je přijmout nové pracovníky.

Ostatní učiněné kroky se podobají těm, co se dělaly kdekoliv jinde, aniž by mělo dojít ke sjednocení. Organizace Treuhandstalt prodávala státní podniky, většina kupců se rekrutovala ze západoněmeckých řad.

Jelikož během éry NDR nehrála majetková práva výraznou roli, tak nyní muselo dojít k vyrovnání s bývalými vlastníky nemovitostí. Problém nastal, neboť spousta tehdejších současných obyvatelů v nich žilo mnoho let a nyní je mělo opustit, protože se bylo rozhodnuto, že radši než finanční kompenzace, tak se bude majetek přímo vracet.

Jak vše dopadlo, víme. NDR byla na začátku roku 1989 ve stejné pozici jako všechny ostatní komunistické země. Nicméně měla štěstí v tom, že došlo k jejímu spojení se SRN, což hrálo roli magnetu přitahující prostředky na obnovu hospodářství. To se povedlo, přesto jsou ještě i dnes patrné rozdíly mezi novými a starými spolkovými zeměmi.


Více informací je např. v HALLETT G.: State Intervention in the Post-war German Economy nebo SINN H.-W.: International Implications of Germany Unification.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 5. října 2013 v 21:42 | Reagovat

Na spojení bývalé NDR velmi vydělalo, protože západní část Německa ho v zájmu vyrovnání úrovně silně finančně podporovala a možná to dělá dodnes. A nebylo by to nepochopitelné, protože kancléřka Angela Merkelová pochází z východního Německa.

2 Ježurka Ježurka | Web | 10. října 2013 v 17:27 | Reagovat

No, škoda, že my nemáme taky nějaké "lepší Česko", které by nás vzalo pod svá křídla.

3 pavel pavel | Web | 22. října 2013 v 0:04 | Reagovat

Já to zažil přímo v Německu, ale ti západní Němci nakonec nebyli z toho moc nadšení, protože se kvůli nim podražilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama