Varovný signál od Lee Childa

31. října 2014 v 11:52 | Lisi |  Knihy
Lee Child je britský spisovatel a hlavně "otec" bývalého majora americké vojenské policie Jacka Reachera. Pokud si sami zahrajeme na detektivy, velmi brzy zjistíme, že Jack Reacher je hrdinou dvaceti napínavých thrillerů a jednoho filmu, ve kterém mu podobu propůjčil Tom Cruise.


Varovný signál je v pořadí majorovo třetí dobrodružství, vyšlo v originále pod názvem Tripwire již v roce 1999. Doba vzniku se promítla i do prostředí knihy, z dnešního pohledu nás může překvapit třeba vyhledávání údajů v telefonních seznamech nebo používání mobilního telefonu jako sdíleného prostředku komunikace. Bohužel nejviditelnějším důkazem doby, do které je zasazen děj Varovného signálu, jsou stojící budovy Světového obchodního centra.



Světové obchodní centrum má v ději důležitou úlohu, vše směřuje k tomu, aby v něm proběhlo velké finále se všemi nejdůležitějšími postavami. Ale vraťme se na začátek, Jacka Reachera vyhledá v jeho dočasném útočišti soukromý detektiv, který plnil zadání od tajemné paní Jacobové. Jelikož ji Reacher neznal, nepřiznal detektivovi, že on je hledaná osoba. Když později, po setkání s podezřelými muži v oblecích, kteří se také po něm sháněli, najde detektiva mrtvého, má špatný pocit z toho, že se mu zapřel a že kvůli němu zemřel. Z toho důvodu odjede Reacher do detektivova působiště v New Yorku, aby si sám promluvil s paní Jacobovou.


Jaké je jeho překvapení, když zjistí, že paní Jacobová je dcerou jeho právě zesnulého bývalého velitele. Poté co zjistí, proč s ním potřebovala mluvit, se setká se starým manželským párem, jehož syn zmizel během války ve Vietnamu. Armáda odmítla prohlásit jejich syna za mrtvého nebo pohřešovaného, proto se synovo jméno nemohlo objevit na památníku věnovaném účastníkům války. Reacherův bývalý velitel slíbil manželům pomoc a teď po jeho smrti přebírá pomyslnou štafetu sám Reacher.


Čtenáři v knize jsou veškeré informace dávkovány po kouscích, což zanechává dostatečný prostor k vlastnímu přemýšlení. Autor udržuje neustále napětí, bystrému čtenáři, který si myslí, že uhodl pravdu, nechává další nezodpovězené otázky.

K napětí přispívá i styl psaní, Lee Child si při překrývání dějových linek pomáhá s časovými údaji či popisem částí dne (…, kde mu do obličeje vybuchlo zářivé ranní slunce jako časovaná nálož. To samé slunce pražilo do Reacherova týla…).

Veškeré postavy jsou mistrovsky charakterizované, nejvíce se toho pochopitelně dozvíme o Jacku Reacherovi. Child nám prozradí jeho věk nebo jak se protlouká životem či stravovací návyky. Přesto všechno nám nechá dostatek prostoru, abychom si na něj mohli vytvořit vlastní názor. Použití er formy dává příležitost zjistit motivace i ostatních důležitých hrdinů příběhu a najít si mezi nimi svého vlastního favorita.

Celou knihou prostupují jména amerických prezidentů, ta jsou jednak využita k dataci (narodil se za vlády Trumana), ale také jako zásobárna falešných jmen pro Reachera, která využívá v hotelu či při cestování letadlem, jelikož chce zůstat nedohledatelný. Toto je jediné mínus thrilleru, za ně ale nemůže Lee Child, nýbrž čas. Dnes se totiž nechce věřit, že by přes nejrůznější kontroly bylo možné nasednout do letadla a že by si nikdo neověřil totožnost.

Osobně se mi Varovný signál moc líbil, obsahuje vše, co od dobrého thrilleru očekávám. Akční scény se střídají s klidnějším milostným sbližováním Reachera a paní Jacobové, do toho vstupuje zoufalství dalšího hrdiny a zlověstné plány hlavního padoucha.

Oceňuji i některé vtipné momenty, jako byl ten, kdy Reacher jí v restauraci La Préfecture.


"Zasmál se, napadlo ho, jestli lidé v bezvýznamném městečku ve Francii také jedí v restauraci nazvané "Obecní úřad", což byl doslovný překlad názvu jejich restaurace."


Vřele doporučuji k přečtení, za poskytnutí výtisku děkuji Palmknihy.cz, u kterých si můžete pořídit kromě Varovného signálu i další dobrodružství Jacka Reachera.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 18:10 | Reagovat

Hm..., mít tak čas na čtení knih!:-( Je to tu tak poutavě sepsané, že mě o to víc štve, že ten čas není! Ale určitě bude!:-)

2 Miloš Miloš | Web | 7. listopadu 2014 v 19:00 | Reagovat

Thriller a ještě poddaný v různých časových rovinách. Když čtu knihu s textem, který prolíná různými časovými obdobími, je pochopení souvislostí dobrodružstvím samo o sobě, u thrilleru pak dvojnásob.
Podle tvého podání to přímo láká si knihu opatřit.

[1]: Máš číst v MHD, já to také tak dělám, i když nastojato u tyče to není ono.

3 Lisi Lisi | Web | 22. listopadu 2014 v 15:45 | Reagovat

[1]: To mě těší.

[2]: Zde se v časových rovinách moc neskáče, jak říkám, je to spíše pro zvýšení napětí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama