Žítkovské bohyně

29. ledna 2015 v 17:40 | Lisi |  Knihy
V předchozím románu Kateřina Tučková popisovala osudy po 2. světové válce vyhnané a do Brna navrátivší se poloviční Němky Gerty Schnirch. Všemi byl s nadšením přijatý stejně jako následující Žítkovské bohyně.


V něm jde o ženy, které si v oblasti Karpat vydobyly díky svému všestrannému umění vždy pomoci specifické postavení. Trpí děvče tím, že si její milý nevšiml, že je jejím milým? Bohyně poradí, co udělat. Onemocněla sousedovi kráva? Může za to bohyně, protože ji začarovala. Není divu, že během staletí mnoho těchto žen padlo za oběť čarodějnickým procesům. Symbolicky poslední z jejich obětí je teta hlavní hrdinky Surmena.



Příběh je svým způsobem detektivka, ve které se vyšetřuje život bohyní. Hlavním detektivem je sama hlavní hrdinka Dora, již v prologu se setkáme s krvavou událostí, která zapříčiní to, proč se se svým bratrem dostane do opatrování své tety Surmeny. V každé kapitole z pohledu Dory zjišťujeme více a více o tom, kdo jsou to ty bohyně. Dora ještě jako malé děvče pomáhá Surmeně v její profesi, odchytává na zastávce lidi, kteří potřebují pomoc bohyně a ukáže jim cestu k Surmenině chalupě. Cestou je podle instrukcí vyzpovídá a rychle zjištěné informace předá své tetě.

Dora má na bohyně střízlivý pohled, leckdy až moc. To je příčinou konfliktů s její tetou Surmenou. Dora zastává pod vlivem školy názor, že moderní věda je všemocná a nechápe tetin přístup. Surmena by mohla totiž ilustrovat skutečnost, že i jenom samotná víra léčí.


Do románu je zapracována i samotná historie Československa, Dora navštěvuje školu v době rozmachu střediskových obcí, je svědkem postupného mizení tradic. Když byla malá, neviděla v kostele nic přes barevné kroje, později jí ve výhledu brání vysoké účesy. Před revolucí je Dora svědkem krutých praktik StB, po revoluci se pro změnu seznamuje s jejími archívy.

Děj je vypravován z Dořina pohledu, sledujeme její postupné smiřování se s dědictvím po bohyních. Psychologie Dory je detailně rozpracovaná, dozvíme co, jak a proč cítí. Zajímavým rysem knihy jsou doslova napsané úřední dopisy či spisy StB. Stejně tak, když si Dora něco čte, čteme si daný text s ní, ať už se jedná o knížku či její diplomovou práci. Ta dle mého názoru patří k nudnějším částem knihy, protože je pochopitelně psaná strohým akademickým stylem.

Žítkovské bohyně načetla Tereza Bebarová. Má příjemný hlas, v jejím podání není poslech vůbec zdlouhavý, dává do přednesu potřebné napětí. Veškeré úřední listiny, spisy a některé mužské hlasy namluvil Miroslav Táborský. Jeho části jsou od ostatních odděleny zvukem psacího stroje. Vše dokresluje hudba, která svým stylem dokonale zapadá do prostředí bohyň ze Žítkové. Z dokonalé výsledné podoby audioknihy to vypadá, jako by byly přímo pro ni Žítkovské bohyně napsány.


Kdo všechno může strávit s bohyněmi ze Žítkové příjemný čas?

Všichni ti, kteří mají rádi dílo Kateřiny Tučkové, Terezu Bebarovou a Miroslava Táborského, prostředí zapomenutých horských vesnic, starou i moderní historii či pátrání po svých kořenech.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji palmknihám.cz.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dáša dáša | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 18:17 | Reagovat

Paní Tučková sbírala všechny informace z archívů. Ukázky spisů STB i s podpisy jsou pravdivé. Když jsem knihu četla, tak mě ohromilo, kolik těch lidí jsem znala osobně. Úplně jsem se lekla a krve by se ve mě nedořezal. Tenkrát mně to nenapadlo. A dodnes na to často  myslím. A nemám dobrý pocit ani po těch letech.

2 Elis Elis | Web | 29. ledna 2015 v 19:19 | Reagovat

Bohužel k tomu se nemohu vyjádřit, v tom se neorientuji, ale je to zajímavé, láká mě odkrývání minulosti...

3 Lukáš Lukáš | Web | 30. ledna 2015 v 14:07 | Reagovat

[2]: mě také - je dobré se pounaučit z chyb v lidských dějinách :)

4 Lisi Lisi | Web | 30. ledna 2015 v 14:43 | Reagovat

[1]: Tak to jsem nevěděla, že je to až tak skutečné. Zřejmě asi rozumím tvým pocitům.

[2]: Dora tam vlastně odkrývá svou rodinnou historii, která shodou náhod je tvořena bohyněmi.

[3]: asi tak

5 Miloš Miloš | Web | 30. ledna 2015 v 16:43 | Reagovat

Autorku asi fascinují temné stránky minulosti, když v jednom díle se dokázala od čarodějnických procesů dostat až k StB v Československu.
Paralela ale náhodná není, třeba film Kladivo na čarodějnice také evokuje procesy v 50. letech.

6 sarushef sarushef | Web | 30. ledna 2015 v 22:27 | Reagovat

Mám půjčenou z knihovny Vykoupení Gerty Schnirch, jsem na ni fakt zvědavá. A na tuhle se taky chystám.

7 Znovuzrozená Znovuzrozená | E-mail | Web | 3. února 2015 v 13:08 | Reagovat

Máš moc hezký blog :-) .

8 Lisi Lisi | Web | 11. února 2015 v 10:46 | Reagovat

[5]: Spíš od StB k čarodějnickým procesům, obětí jsou tu vždy členky jedné rodiny. To přirovnání jsem do článku dala schválně, o těch známých paralelách (proti)komunistických procesů a honu na čarodějnice vím, téma knížky mě svádělo to použít.

[6]: Gerta Schnirch je skvělá, osobně se mi líbila ještě víc, ale to je věc osobního vkusu, záleží, co člověka spíš zaujme.

[7]: Děkuji.

9 Kosma Kosma | Web | 18. října 2015 v 14:18 | Reagovat

[5]: Autorku vůbec fascinují temné věci: u bohyní jsem skončila hned na začátku, popis rozsekaných koček mě odradil. Ve Fabrice je taky pár "chuťovek". No a Gertu zrovna začínám číst a jsem obrněná, protože tam se děsivé popisy přímo nabízí! :-(

10 Lisi Lisi | Web | 18. října 2015 v 19:52 | Reagovat

[9]: Fabrika mě láká, silně o ní uvažuji. Gerta se mi moc libila, protože mě taky zajímá její doba. A umístění v Brně. Od přečtení knížky neprojdu nikdy Brobxem, aniž bych si na Gertu nevzpomněla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama