Isabela - Neohrožená královna

17. dubna 2015 v 10:46 | Lisi |  Knihy

Isabele, dceři francouzského krále Filipa IV., tedy toho krále, který přestěhoval papeže do Avignonu a který zrušil templáře, se dostalo cti stát se hrdinkou mnoha historických románů a děl. Můžeme jmenovat namátkou jeden díl z francouzské série Prokletí králové, který se jmenuje přímo podle ní - Francouzská vlčice. Ludmila Vaňková zase nechala Jana Lucemburského a Karla IV. Francouzského mluvit o její roli v obvinění francouzských princezen z cizoložství. Se starší Isabelou se dá setkat ve Follettově Na věky věků zrovna v okamžiku, kdy její syn nechává popravit jejího milence Mortimera.

Jak je vidět, v Isabelině životě se našlo dost věcí, které lákají fantazie všech romanopisců. Colin Falconer je jedním z nich. Ve své Isabele - Neohrožené královně nechává samotnou hlavní hrdinku popisovat její život.




Malou Isabelu provdali za anglického krále Eduarda II. Ten neměl, jak bývá u panovníků obvyklé, kupu milenek, zato měl milence. Gavestona a po něm Despensera. Mimo jiné kvůli chování těchto dvou mužů se vzbouřila Eduardova šlechta. Gavestona se jí povedlo zabít a krále přimět splnit jejich požadavky. O pár let později se situace znovu vyhrotila a tehdy se výrazně zapojila Isabela. S milencem Mortimerem velela vzbouřencům, povedlo se jim zajmout Despensera i krále. Krále donutili vzdát se vlády a internovali ho na hradě Berkeley. Isabela a Mortimer vládli jako regenti za malého Isabelina a Eduardova syna Eduarda III. Za toho Eduarda, který svým prohlášením se francouzským králem, vyvolá stoletou válku.

Jelikož Mortimer byl, jak je některými životopisci nazýván, "heterosexuální verze Despensera", nebyla jeho a Isabelina vláda pevná. Společně nemohli potřebovat, aby případní vzbouřenci vrátili na trůn Eduarda II. Tak se tedy jedné noci stalo to, že byl nyní již bývalý král Anglie zabit. Údajně mu bylo vraženo rozpálené železo do konečníku, protože byl homosexuál.

Jenomže Eduard III. rostl a jednoho dne se zbavil Isabelina a Mortimerova regentství. Matku na čas internoval a milence jí nechal popravit.

Nicméně Falconerova Isabela končí oficiálním zabitím Eduarda II. Přesto popisuje ale celkem dlouhý úsek ze života této anglické královny. Vše je vyprávěno z pohledu Isabely, kapitoly jsou velmi krátké. To se mi na knížce líbilo, děj svižně plynul dál. Falconer v této své knížce nezdržuje zdlouhavými popisy, které často využívají jiní autoři stejného žánru. Nezajímají ho pro děj nepodstatné detaily. Jde mu o lidi, tedy o to, co dělají, a proč to dělají.

Bohužel tato úspora textu s výrazným počtem mužských postav vede místy ke zmatení čtenáře. Jednou se muž představí vlastním jménem, podruhé se o něm mluví jenom jako o držiteli titulu XY. Když k tomu přidáme jejich chování, tak se, až se do děje mužská postava znovu vrátí, neubráníme otázkám kdo to je a co udělal dříve.

Falconer zajímavě rozepsal poměr Isabely a Mortimera. Nejdříve nechával si novopečenou královnu Anglie všímat Mortimerových kvalit, postupně dovolil Isabele uvažovat o jejich případném sblížení. Vše je popsáno velmi civilně, při čtení musíme fandit Isabele, přestože jí historie nenechala dobrou pověst. Falconer mluví o Isabele jako o člověku, který si uvědomuje nedostatky svého chování. Třeba při existenci poměru s Mortimerem si Isabela vzpomene na své švagrové, k jejichž pádu přispěla, přemýšlí o jejich tehdejší motivaci. Později, když je královna zcela ve vleku Mortimera, jí dopřeje poznání, že tomu tak skutečně je.

Jak jsem již uvedla, historie nevidí Isabelu v příznivém světle, ale Colin Falconer jí ho ve svém románu dopřál dostatek. Skvěle ukázal vývoj její postavy, vysvětlil, proč se chovala na svou dobu zcela nevhodně. Přesto všechno jí nedovolil úplně zanevřít na manžela Eduarda. Po králově smrti uložili jeho srdce do truhličky, kterou poslali Isabele.

Ta zavřela oči, přitiskla truhličku k ústům a políbila ji… "Tak vidíš," zašeptala. "Přísahala jsem, že mi jednoho dne bude patřit tvoje srdce, Eduarde. A já vždycky dostanu, co chci." *


*citace z knihy, český překlad Petra Andělová


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 18. dubna 2015 v 20:18 | Reagovat

když se nějaká žena snažila ujmout vlády, nebo se jí to dokonce i podařilo, nešlo o domácí puťky, ale chovaly se stejně chladně a bezohledně jako muži a výjimkou nebyly ani úkladné vraždy a milenci. Myslím, že v nich se ženy emancipovaly daleko dřív, než v hnutí feministek.

2 Lisi Lisi | Web | 20. dubna 2015 v 10:35 | Reagovat

[1]: To je pěkný názor. Navíc to zvládly v době bez všelijakých kvót.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama