Carova tajná dcera

7. července 2015 v 19:08 | Lisi |  Knihy
Nicky a Alix, poslední ruský car a carevna, měli spolu oficiálně pět dětí - čtyři dcery a jednoho syna. Nejstarší dcera Olga se narodila roku 1895, necelý rok po svatbě svých rodičů, poté ve dvouletých intervalech přišly na svět Taťána, Marie a Anastázie. Následník trůnu Alexeje se Rusko dočkalo až v roce 1904. V době mezi narozením Anastázie a Alexeje počítá Jennifer Laamová rovněž s narozením Carovy tajné dcery.



Carova tajná dcera je historický román odehrávající se ve třech časových rovinách. V současnosti se historička Veronika, jejíž specializací jsou ruské dějiny, setká s Michaelem, který o sobě tvrdí, že je potomkem Romanovců. Veronika se z profesionálního zájmu pustí do pátrání, narazí na Romanovskou gardu, v jejímž čele stojí velkokníže Alexej, následník trůnu. Ten ji slibuje nahlédnutí do dokumentů, které "podléhají přísnému utajení a týkají se nedostatečně prozkoumaného období jejího (carevnina) života mezi narozeními dětských mučedníků Anastázie a careviče Alexeje".


Toto období je popisováno v časové rovině patřící Leně, blízké důvěrnici carevny Alexandry. Lena, jejíž matka byla porodní bábou, musí carevně po narození Anastázie pomoci zplodit syna. Další hrdinka románu pochází až z Paříže 40. let, jde o bývalou balerínu Charlottu, u které jednoho dne zazvoní německý důstojník. Pokud si čtenář uvědomí, že se jedná o stejného Němce, který v prologu knihy navštívil v Dánsku carevnu vdovu, matku cara Mikuláše II. a babičku jeho všech dětí, a dá si to do souvislosti s názvem románu, tak mu ihned dojde, kdo je balerína Charlotta z Paříže 40. let.


Charlottina linie je nejzajímavější a nejakčnější, přes jejího manžela se do děje dostává protiněmecký odboj. Lenina dějová linka dává čtenáři důležité informace, podněcuje zvědavost, jak se co stane, jelikož výsledek je díky názvu knihy Carova tajná dcera známý. Nejslabší je dění ze současnosti. Veronika je sice zajímavě charakterizována, její sestřenice o ní několikrát řekne, že když je nervózní, tak organizuje. Michaelovo chování autorka hodně dlouho nechá bez vysvětlení, takže nezbývá nic jiného, než se divit, proč se Veronika do něj zamiluje a hlavně proč jedná, jak jedná. Milostné zápletky je v této rovině ze současnosti až moc. Chvílemi tak vzniká dojem, že nečteme historický, nýbrž milostný román se vším všudy.

Jennifer Laamová sepsala svůj román jako puzzle. Postupně předkládá čtenáři jednotlivé dílky puzzle s postavami a důležitými informacemi, jako jsou např. zdravotní problémy Charlottina synka. Pokud čtenář při četbě této lehké oddechové knížky bude přemýšlet, tak přijde na další důležitá odhalení v ději mnohem dříve, než mu Laamová složí celé puzzle. Toto je největší slabina knihy, jelikož díky vskutku důmyslné konstrukci je pro čtenáře děj předvídatelný.

Hloubavý čtenář tak potřebuje od autorky jen vysvětlení, proč se postavy chovají, jak se chovají. To se mu vskutku dostane, ale může vést úvahy o jeho uvěřitelnosti a vzájemné překombinovatelnosti. Laamové se povedlo do děje zakomponovat i zmínky o současném Rusku. Veronice tak přeběhne mráz po zádech, když se dozví, že oficiální následník Alexej se setkal s Vladimirem Putinem, ruský prezident sice není Ivan Hrozný, ale i tak by se Veronika nechtěla ocitnout na seznamu jeho nepřátel. Potěší i odkazy na filmové tvůrce, s jejichž pomocí jsou charakterizovány postavy. Veronika tak musela hlavnímu padouchovi nechat, že nejspíš viděl spoustu filmů od Scorseseho. Nebo byl spíš gangster v Tarantinově stylu, samé tlachání a rozmáchlá gesta a dusivý pach kolínské.


Carova dcera je zajímavé čtení, může potěšit milovníky carského Ruska, dobrých historických románů a ty, kdo mají rádi tajemství.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji palmknihám.cz.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 13. července 2015 v 20:17 | Reagovat

Třeba to Scorsese taky převede na filmové plátno. Ten by tu skládačka určitě rozložil do obrazů tak, aby řešení nebylo viditelné příliš rychle a snadno.

2 Lisi Lisi | Web | 17. července 2015 v 15:43 | Reagovat

[1]: Já bych radši toho Tarantina, ale to by byl zase pěkný krvák...

3 Ducii Ducii | Web | 10. srpna 2015 v 19:44 | Reagovat

Zní to zajímavě. Mám to v seznamu k přečtení, tak snad se k tomu někdy dostanu.

4 Lisi Lisi | Web | 15. srpna 2015 v 18:28 | Reagovat

[3]: Rozhodně to stojí za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama