Švédi Brno nedobyli

15. srpna 2015 v 20:13 | Lisi |  Foto
Je tomu 370 let, co v úterý 15. 8. 1645 začali Švédové v pět hodin ráno s hlavním útokem na Brno. Podle pověstí to byl krutý boj, každý Brňan dělal, co mohl. Ve městě byl i jeden starý pán, který sotva chodil, přesto chtěl svým sousedům pomoci bránit město. Napadlo, že kdyby zazvonil na kostelní zvon, dodal by jim alespoň morální podporu. Jak se rozhodl, tak učinil. Začal vyzvánět. Netušil ale, že Švédové si řekli, že pokud do pravého poledne město nepadne, tak přestanou se snahou ho dobýt. Když uslyšeli kostelní zvonění, začali se stahovat, protože si mysleli, že je již poledne. Každý Brňan ale ví, že bylo pouze 11 hodin. Proto na Petrově zvoní dodnes poledne již v 11, přestože ve skutečnosti boje trvaly až do pozdního večera.
Petrov, místo činu předčasného zvonění poledne

Vraťme se ale na začátek. Švédové v poslední fázi třicetileté války se dostali až na Moravu. Jejich cílem byla Vídeň. Nicméně ta měla skvělé opevnění, proto se Švédové rozhodli dobýt nejprve Brno. Bylo by to praktické, později by před Vídní měli krytá záda.

Brno se ale chystalo na obléhání. 14. března byl velitelem města jmenován Jean-Louis Raduit de Souches, do Brna dorazil druhý den 15. března a začal s přípravami.
Pomník Raduita de Souches, velitele Brna. Lásku k němu jsem vyznala před pár měsíci v článku Ztracené jméno ulice. V minulosti byly v Brně dvě místa po něm pojmenovaná, dnes však nikoliv. Ale na rozdíl od velitele Špilberku Ogilvyho po něm někdy nějaká ta ulice pojmenovaná byla.


Nařídil strhnout domy, aby se v nich nemohli Švédové utábořit. Měšťané ze Starého Brna si ale vymínili, že jejich domy zůstanou stát. Tak se v nich Švédové po svém příjezdu 3. 5. 1645 mohli ubytovat. Další prostory našly v Zábrdovicích a Králově Poli, kde v kartuziánském klášteře přebýval samotný velitel Torstenson.


Pohled ze Špiberku na Mendlovo náměstí, Staré Brno. Za stromy prosvítá bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Nad hlavním oltářem v ní visí obraz Černé madony, která měla roztáhnout nad Brnem svůj plášť. Město tím ochránila a Švédové ho proto nebyli schopni dobýt.

Přestože Torstenson prohlásil, že Brno, tu myší díru, dobyje do tří dnů a Špilberk mu podlehne za týden, strávil před městem celkem 112 dní. Měl k dispozici 28 tisíc vojáků, později mu přišla posila dalších 12 tisíc. V Brně bylo 1 500 obránců. Padlo jich 250. Švédských padlých bylo 8 000.

Brno se ubránilo a tím pomohlo i Vídni. Co z toho získalo? Definitivně se stalo hlavním městem Moravy, už nemohlo být ani slechu o možnosti, že by jím mohla být Olomouc, která se dobrovolně vzdala. Brňané taky dostali tuto možnost, ale odmítli ji.

Bojovali statečně, přestože ke konci nebylo už co jíst. Ale pomohlo jim i počasí, tehdy v roce 1645 v létě rozhodně nepadaly teplotní rekordy, silně pršelo. Déšť zaplavil švédské příkopy, navíc se v tábořišti rozšířily nemoci.

Švédové okolí města zdecimovali, zásobování potravinami nebylo tedy nijak valné. Brňané proto uspořádali na hradbách fiktivní hostinu. Ukazovali Švédům, jak dobře si ve městě hodují. Poslali tím vzkaz, že si Švédové můžou před městem zůstat třeba rok.


Navíc bylo město o švédských pozicích dobře informováno. Ženy mohly totiž na rozdíl od mužů chodit za hradby, tak se za nimi dobře dívaly a vše řádně nahlásily.


Brno si zkrátka ve třicetileté válce vedlo výborně, proslavilo se po celé Evropě. Konečně nevypadal švédská armáda neporazitelně.


Brno má být na co hrdé, proto se již od roku 1995 koná vždy v sobotu nejblíže 15. srpnu Den Brna. V rámci letošního kulatého výročí jsou na Špilberku speciální komentované prohlídky Kterak Švédi Brno nedobyli…


Opevněním Špilberku provádí návštěvníky samotný doživotní velitel hradu Georg Jacob Ogilvy. Představí se, vysvětlí, jak se on, Skot, dostal až do Brna. Nezapomene zmínit, že jeho plat 330 zlatých je skutečně vysoký. Postěžuje si, že si myslel, že velitelem Brno bude on, jelikož velel Špilberku. Takhle se stal ale podřízeným Raduita de Souches. Pánové se neměli rádi, ale jako správní vojáci uměli spolupracovat. Zmíní, že informace o událostech z léta roku 1645 pochází z tehdejších dopisů. Švédové je psali v tom smyslu, že město má boží ochranu, takže je nemožné je dobýt…


Prohlídka opevnění je zajímavý zážitek. Chodí se místy po původních barokních schodech nebo po skále, která musela být prokopaná. Část chodby je schválně neosvětlená, má se navodit atmosféra. Stojí to za to jít chvíli v úplné tmě. Ogilvy zmíní i co s opevněním udělal Napoleon. Projevil se tu jako velký ničitel, zkrátka se mu nelíbilo mít v blízkosti Vídně pevnost. Na rozdíl od Švédů ji nedobýval, ale rovnou nechal zbourat. Během bourání se prolomila zeď vězení, takže díky Napoleonovi nastal největší útěk vězňů ze Špilberku. Všech 22 uprchlíků bylo chyceno a postříleno v blízkých Pisárkách.

Na zadní straně vstupenky je plán hradu.

Slavnou epochu dějin Brna připomíná i orloj na náměstí Svobody. Údajně se má na něm dát poznat, kolik je hodin. Někteří ho považují za sochu bývalého brněnského primátora... Ale především z orloje vždy v 11 hodin vypadne skleněná kulička se znakem Brna.


Orloj. Kolik je hodin se člověk dozví spíše z věže blízkého kostela sv. Jakuba, ve kterém je pohřbený Raduit de Souches.




Zdroj: informace z prohlídky Kterak Švédi Brno nedobyli… a z brožurky Obléhání města Brna Švédy 1645 vydané TIC Brno


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. srpna 2015 v 18:51 | Reagovat

Tak jsem se opět něco dozvěděla :) Brno neznám vůbec, ráda bych si orloj prohlédla na vlastní oči :)

2 Elis Elis | Web | 19. srpna 2015 v 6:50 | Reagovat

Brno miluji, ale tohle jsem nevěděla, je to velmi zajímavé...

3 Lisi Lisi | Web | 19. srpna 2015 v 10:51 | Reagovat

[1]: Pokud stojí za to, ale pro Nebrněnské asi ano.

[2]: To je, sama prohlídka na Špilberku je velmi přínosná.

4 Miloš Miloš | Web | 19. srpna 2015 v 22:09 | Reagovat

Bezvadné informace, o zvonění v 11 hod a odchodu Švédů vím, ale žádná jména obránců města a hradu jsem neznal.
O černé madoně jsem také nic nevěděl a přitom na "Mendláku" mám přestupní stanici.
Napoleon zničil, nač sáhl, poškodil Sfingu, pobořil Devín, Špilberk a bůhví co ještě. Ještěže nakonec prohrál.

5 Lisi Lisi | Web | 2. září 2015 v 11:03 | Reagovat

[4]: Jeden čas dokonce v Mahenově divadle uváděli hru o této epizodě z dějin města - Černá madona brněnská.
Napoleonovi můžeme zase poděkovat třeba za rossetskou desku a to jeho zničení hradeb zase pomohlo rozvoji města.

6 Kosma Kosma | Web | 15. října 2015 v 23:48 | Reagovat

Tu pověst máš odkud? My to v Brně podáváme trošku jinak! :-)

7 Kosma Kosma | Web | 15. října 2015 v 23:55 | Reagovat

[6]: Vím, že jich určitě existuje víc, ale tuhle variantu jsem snad ještě neslyšela - ovšem, pokud je z té prohlídky? Jinak z hodin u sv. Jakuba čas taky nezjistíš, ručičky ukazují pořád 9:20 h! :-) Pěkný blog, určitě postupně všechno pročtu!

8 Lisi Lisi | Web | 16. října 2015 v 17:45 | Reagovat

[7]: Su z Brna, chodila jsem zde do školy a tuto verzi pověsti nám říkala učitelka na ZŠ. Použila jsem ji v článku, protože se mi do něj hodila.
Ta informace s časem na Jakubovi je pro mě nová, na hodiny se tam nedívám.
Děkuji za pochvalu blogu.

9 Kosma Kosma | Web | 16. října 2015 v 19:22 | Reagovat

[8]: Já to znám takhle - pak si to klidně smaž, chtěla jsem to vložit jako odkaz, ale vyhodnocovalo to jako spam.

Na jaře roku 1645 se usadili švédští vojáci v Zábrdovicích a na Královské louce u Komárova (nedaleko kostela sv. Jiljí ). Zde Torstenson rozbil svůj hlavní stan. Byl přesvědčen, že od velkého vítězství jej nebude dělit víc než týden. Tentokrát se pořádně přepočítal.

Jeho posádka byla už před Brnem čtvrtý měsíc, ale obyvatelé se pořád nevzdávali a bránili se jako lvi. Švédové už měli plno raněných a velice reptali. Nejvíc dopálen byl sám Torstenson. Jeho vojákům nebylo široko daleko rovno, a přece Brňany dosud nepokořil. Proto se rozhodl. Svolal do blízké předměstské hospody své důstojníky a řekl jim: "Zítra naposledy udeříme na město. Ještě dřív, než na Petrově bude zvonit poledne, musí být Brno naše. Jestli ne, odtáhneme."

Hospodský, co musel obsluhovat švédské vojáky, už za tu dobu ledasčemu rozuměl. Když pochopil, co švédský vojevůdce říká, věděl, že se tuto důležitou zprávu musí ve městě dozvědět co nejrychleji. Dostal se tajnými chodbami do města až k samému veliteli Souchesovi a vše mu pověděl.

Časně ráno 15. srpna začala bitva na život a na smrt. Obránci města i obyvatelé bojovali ze všech sil. Když však na několika místech začali Švédové prorážet hradby a dostávat se do města, Souches hned věděl co udělá. Poslal stařičkého zvoníka, aby začal na svatopetrském chrámu zvonit poledne. Ačkoliv dělové koule věž notně poškodily, zvoník na ni z posledních sil vylezl a zatáhl za provaz.

Bylo právě jedenáct hodin, když se z věže na všechny strany do bitevní vřavy začal rozléhat hlas zvonu. Ohlašoval všem poledne. Jak Švédové uslyšeli zvonění, přestali bojovat a pomalu se začali stahovat. Než nastala noc, byli pryč. Brno a Brňané byli zachráněni.

10 Lisi Lisi | Web | 17. října 2015 v 12:21 | Reagovat

[9]: Těch pověstí je děsně moc. A ze všeho nejlepší je, že boje v to poledne vůbec neskončily.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama