Září 2015

František Ferdinand a jeho žádost o ruku…ale ne Žofie

26. září 2015 v 16:00 | Lisi |  Habsburkové
Po čase jsem se opět začetla do bohatého archívu The New York Times. Tentokrát jsem se podívala na zprávu, kterou vydali 1. 8. 1890. O den dříve proběhla v Ischlu svatba nejmladší dcery císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Čtenáři byli informováni o šatech nevěsty, družičkách, oslavách…

Zřejmě aby nabažili čtenáře na další případnou svatbu, tak sdělili, že arcivévoda František Ferdinand d'Este požádal při svatební snídani o ruku princeznu Alžbětu, dceru princezny Gisely, a tedy zároveň vnučku Františka Josefa a Sisi.

Pseudonym

18. září 2015 v 12:08 | Lisi |  Zákusky
Není nic neobvyklého, pokud např. spisovatel vydá svoji knihu pod pseudonymem. Tak se z J. K. Rowlingové stal Robert Gabraith, Vlastimil Vondruška kdysi publikoval jako Jan Alenský, Kamil Zeman nikomu nic neřekne, ale Ivana Obrachta zná každý. Stejně jako jeho otce Antala Staška, který se jmenoval Antonín Zeman. Někde holt mají používání pseudonymů v rodině.

Pod pseudonymem někdy cestovali a publikovali i monarchové a jejich ženy. Ovšem podle toho, jak si ho zvolili, se dá říct, že svoji funkcí příliš dobře neplnil.

Pod jakým jménem jste se mohli setkat s Petrem Velikým, Josefem II., císařovnou Alžbětou nebo korunním princem Rudolfem?

Císařský dvůr

13. září 2015 v 14:06 | Lisi |  Historie
Známý citát anglického krále Jiřího VI. říká, že královská rodina je jako firma, ve které má každý člen své místo. Totéž by se mohlo říct i o habsburském císařském arcidomu, kde měl každý arcivévoda vymezeny přesně své kompetence. K tomu, aby firma fungovala bez problémů, je třeba dobře promazané soukolí pracovníků - dvůr.

Dvůr poskytuje široké spektrum výhod a zároveň jeho pracovníci nemusí mít obavy, že ztratí zaměstnání. Navíc je patrný rozdíl mezi životní úrovní lidí, kteří na dvoře pracují a kteří tam místo nemají.
Jak konkrétně vypadal dvůr v časech, kdy jsme si mohli pouze nechat zdát o tom, že na Pražském hradě bude sídlit pouze po omezenou dobu demokraticky zvolený pán s titulem prezident?


Špatně ukojené ambice

7. září 2015 v 11:53 | Lisi |  Rodina
Narodil se do zlaté kolébky, ale až druhý. Když na jeho pouhým nedopatřením staršího bratra spáchali atentát, snad tajně doufal, že se toto nedopatření vyřeší. Když se zamiloval do tmavovlasé krásky a chtěl se s ní oženit, ona zemřela na souchotiny. Když se chtěl zbavit svého domu, nikdo ho nechtěl koupit a musel ho věnovat obci, která ho o sto let později zbourala. Když se konečně stal císařem, tak byl popraven. Mohl si oprávněně myslet, že život není fér.

Socha Ferdinanda Maxmiliána na dnešní Maxingstrasse, upomínající na jeho Maxing v tehdejším samostatném Hietzingu.

Král, manželky, milenka a syn

2. září 2015 v 11:44 | Lisi |  Knihy
Jaroslava Černá napsala dva historické romány, které na sebe přímo navazují. V prvním z nich se narodí královi a jeho milence titulní hrdina druhého. Jmenovitě Přemyslu Otakarovi II. a jeho Anežce se narodí syn Mikuláš, budoucí vévoda opavský.

Autorka se ve svých románech Anežka a král a Mikuláš, vévoda opavský vrhla do zpracování doby konce 13. století. Totéž už udělala před ní geniální Ludmila Vaňková. Ta ale na rozdíl od Černé ve své tetralogii Lev a růže (Král železný, král, zlatý, Zlá léta, Dědici zlatého krále, Žebrák se stříbrnou holí) nechala kromě králů, královen ožít i "řadové" pány a řadu dalších postav. Vaňková zpracovává dobu a všemožné vztahy dobou ovlivněné, Černá se zaměřuje čistě na romantiku a vztahy. Obě její popisované knihy by šlo připodobnit k červené knihovně, kde své milostné problémy neřeší jen tak nějaký bohatý baron, ale přímo český král.