Král, manželky, milenka a syn

2. září 2015 v 11:44 | Lisi |  Knihy
Jaroslava Černá napsala dva historické romány, které na sebe přímo navazují. V prvním z nich se narodí královi a jeho milence titulní hrdina druhého. Jmenovitě Přemyslu Otakarovi II. a jeho Anežce se narodí syn Mikuláš, budoucí vévoda opavský.

Autorka se ve svých románech Anežka a král a Mikuláš, vévoda opavský vrhla do zpracování doby konce 13. století. Totéž už udělala před ní geniální Ludmila Vaňková. Ta ale na rozdíl od Černé ve své tetralogii Lev a růže (Král železný, král, zlatý, Zlá léta, Dědici zlatého krále, Žebrák se stříbrnou holí) nechala kromě králů, královen ožít i "řadové" pány a řadu dalších postav. Vaňková zpracovává dobu a všemožné vztahy dobou ovlivněné, Černá se zaměřuje čistě na romantiku a vztahy. Obě její popisované knihy by šlo připodobnit k červené knihovně, kde své milostné problémy neřeší jen tak nějaký bohatý baron, ale přímo český král.



Pokud se k Anežce a králi a Mikuláši, vévodovi opavském takhle přistoupí, nemusí se litovat času stráveného nad oběma knihami. Ale pokud se chcete přenést do středověku, radím sáhnout spíše po té Vaňkové.

Osobně jsem nejdříve četla Vaňkovou, která mě donutila zjišťovat si historické detaily. Četbou a samostudiem jsem si udělala určitý názor na skutečné historické postavy, vytvořila jsem si i vlastní představu (neustále korigovanou, když se dozvídám nové a nové věci), jak to na konci 13. století asi vypadalo. Bohužel Jaroslava Černá tuto moji představu nesdílí, proto budu nyní trochu kousavější.

Nevěřím, že by první manželka Přemysla Otakara II., která by věkem mohla být matkou, očekávala jeho věrnost a trápila by se tím, že mu nemůže dát dědice a taky, že s ní nechce sdílet lože. Vždyť jejich sňatek byl politika v nejčistším možném slova smyslu. Pochybuji, že by takováto žena žárlila na těhotnou manželovu milenku.

Anežka Palcéřík, milenka Přemysla Otakara II., musela být jistě na tehdejší dobu neobyčejná žena. Ale během čtení jsem měla pocit, že je to obyčejná Nanynka. To, že s králem spí, podle ní znamená, že je jeho jediná láska. Děsivě se naštve, když zjistí, že i jiná dáma čeká královo dítě. Anežka v jednu chvíli dokonce očekává, že se stane královnou! To se prosím pohybujeme v polovině 13. století. Na to, aby se milenky staly manželkami, si musely počkat ještě tak tři století.

Jeden z našich největších králů tu je sebestředným pijanem, který chce pořád dobývat nová území. Jediný, co se mi v Anežce a králi líbilo, bylo postupné seznamování se Záviše z Falkenštejna s druhou manželkou Přemysla Otakara II. Kunhutou. Přestože se zřejmě za života krále nesetkali, líbí se mi četná románová zpracování, jak se do sebe nejprve platonicky zamilovali.


Anežka a král končí bitvou na Moravském poli. Mikuláš, vévoda opavský, jí začíná. Bohužel Záviš se v ní poprvé projeví jako arcilotr bez kousku svědomí v těle. S tímto pohledem na něj se osobně vůbec neztotožňuji. Ale zase na druhou stranu nemůže být kladnou postavou, když hlavním hrdinou je zde Mikuláš Opavský, člověk, se kterým byl ve vzájemné neoblibě. Václav II. to zde odnesl ještě hůře než jeho otec v předchozím díle. Nejdříve nechá Záviše sebou orat, dá na radu Mikuláše, Guty a dalších a zbaví se ho. Jenomže si jaksi nevšimne, že teď jím orají ti ostatní. Rozhodně v něm není vidět ten velký král, kterým ve skutečnosti byl.


Historická fakta jsou kapitola sama pro sebe. Anežka, královna a další jezdí běžně v kočáře. Jsem zvědavá, jak se jim na tehdejších cestách jelo. Král a královna se nesustále oslovují jako Veličenstvo. Záviš z Falkenštejna obdržel nového bratra - Ojíře z Lomnice. Třetí Závišova žena Alžběta je tu dcerou uherského krále Ladislava, přestože má být jeho sestrou. Římský král Rudolf, vítěz bitvy na Moravském poli, je neustále nazýván císařem. Co na to, že první římský král, který po dlouhé době vykonal římskou jízdu, aby byl korunován císařem, byl až Jindřich VII., otec našeho Jana Lucemburského.

Nicméně stejně jako v Anežce a králi se mi i v Mikuláši, vévodovi opavském, jedna skutečnost líbila. Nezkoumala jsem ale její věrohodnost. Když byl Mikuláš po bitvě na Moravském poli v zajetí, setkal se s jednou dámou. Jejich setkání nezůstalo bez následků. Tento následek měl co mluvit do našich dějin po vymření Přemyslovců. Pěkná představa.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 3. září 2015 v 22:02 | Reagovat

"Jejich setkání nezůstalo bez následků. Tento následek měl co mluvit do našich dějin po vymření Přemyslovců."
Kdo tím následkem měl být?

Obdivuji, jak spisovatel v tak historicky vzdálených časech může postavám vložit do úst dialogy a vylíčit jejich chování, charakter, motivace jednání, ...
Asi v tom bude dost kalkul, protože historické postavy přitáhnou zájem čtenářů.  

Teď čtu životopisnou knihu Nahý jsem přišel na svět o sochaři Augustu Rodinovi a také se divím, jak spisovatel přišel na to, co si Rodin říkal s otcem a matkou, jak se bavil se souputníky malíři impresionistého zaměření atd., a to jde o 19. století, tam se už může opírat o zdokumentovanou korespondenci.

2 Lisi Lisi | Web | 4. září 2015 v 16:17 | Reagovat

[1]: schválně jsem to v článku neuvedla, šlo o Rudolfa, který se oženil s Eliškou Rejčkou. Tady ten nápad se mi skutečně zalíbil. Tady z té dávné minulosti si každý spisovatel provádí svou vlastní rekonstrukci. Jinak korespondence se hodně využívá, proto třeba zbožňuji Alison Weirovou, ta vždycky dodá poznámky z čeho čerpala a řekne, co si domyslela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama